Divizní derby Vsetína a Valašského Meziříčí patřily domácím

V dorostenecké divizi došlo o víkendu na prestižní derby našich partnerských klubů a tentokrát všechny body v obou kategoriích zůstaly na Vsetíně.

Vsetín - Valašské Meziříčí

U19 5:3

Branky: 12. Leckéši, 14. a 57. Švagera, 33. Konečný, 47. Vrána – 26. a 30. Zedek, 42. Kurinec.

Roman Dobeš (trenér Vsetín)

Na podzim jsme u našeho okresního i tabulkového souseda vyhráli s velkou dávkou štěstí. Dnes jsme ValMez přehráli přesvědčivě kvalitou.
Vstup do utkání byl vynikající! Drželi jsme vysoké tempo, a ač měl soupeř o pět hráčů dorazového ročníku víc, nebylo to na hřišti znát. Byli jsme nápaditější, důraznější, drzejší na míči a brzy jsme vedli po krásných akcích 2-0. Hosté to nevzdali a dokázali naše čtyři hrubky třikrát potrestat.
Druhé dějství však bylo naprosto v režii našich hráčů a skore mohlo být výrazně vyšší. Naše obrana řešila vše špičkově, a Tonda zasahoval pouze u tří složitých centrů.
Po mnoha "hubených" letech, kdy v okrese vládl Valmez, tak máme ze vzájemného zápolení šest bodů + velkou radost z předvedené hry i z perfektního přístupu všech vsetínských hráčů.

Jan Pítr (trenér Valašské Meziříčí)

Počasí určilo umělku, kde se dva kvalitou podobné týmy nedokáží soustavnější kombinací na malém prostoru úplně přehrát. Stejně tak, jako to máme doma, takže žádné výmluvy na nezvyk atd. Utkání pak vyžaduje od hráčů rychlejší reakce na herní děj, častější zvládaní soubojů a řešení závarů ze standardních situací v obou přehuštěných šestnáctkách. A tam jsme v úvodu zápasu a v celém druhém poločase propadali. Ve čtrnácté minutě jsme prohrávali o dvě branky a do utkání se vrátili po gólech Zedka. Vyrovnání jsme si vážili jen tři minuty a znovu naivně inkasovali. Poločas tak zachránila a do druhého poločasu nás měla jednoznačně nabudit chytrá vyrovnávací branka Kurince z přímého kopu.
Nestalo se tak a hned po dvou minutách, po nepochopitelném propadnutí autu, opět prohráváme. Zpětně se dá říct, že tato branka nám i přes následné zkoušení všeho možného sebrala švunk. Inkasovali jsme popáté a vyvinuli ještě malou, ale hlavně platonickou snahu, končící převážně před vápnem Vsetína. I přes výškové parametry hráčů se nám před brankou soupeře nedařilo uhrávat důležité míče a do ničeho extra nebezpečného jsme se nedostali.
Po dlouhých osmi letech samých vítězství a jedné remízy jsme v mistrovské sezoně i podruhé padli se svým největším rivalem. A v obou případech zaslouženě, poněvadž jsme dali méně branek. Je třeba znovu zabrat, co nejkvalitněji dohrát osm zbývajících zápasů a pomalu stavět tým na další rok, aby s tím měl případný trenér co nejméně té úvodní sehrávací práce.

U17 3:2

Branky: Filák, Jašek, Drábek - Fárek, Glamoš.

Tomáš Drábek (trenér Vsetín)

Dnešní Valašské derby mělo obrovský emoční náboj pro všechny přítomné, snad jen rozhodčí byli lehce nezúčastnění. Tak, jak se fotbalové utkání hraje na dva poločasy, tak by se dalo i toto derby zhodnotit.

Do 1. poločasu naši kluci dostávají jasné úkoly po stránce nasazení, úsilí, herního systému atd. Všichni to odkývali, že tomu rozumí a jdou do derby se vším všudy. Tabulkové postavení v tomto utkání nehrálo vůbec žádnou roli. Zmiňuji to záměrně, neboť v 1. poločase se hrál vyrovnaný fotbal. Nás trenéry naše předváděná pasivní až bojácná hra a chuť vystoupit z komfortní zóny lehce překvapila a zklamala, to nebudeme zastírat. Nedůraz v osobních soubojích, nedodržování předzápasových taktických rad a výše zmíněných emočních nastavení, udělalo z tohoto papírově jednoduchého utkání pravé a nefalšované Hollywoodské drama se šťastným koncem pro nás. 1. gól v naší síti se dá zařadit do těch s názvem vlastní, kdy náš hráč na přední tyči při rohovém kopu soupeře nepochopitelně sklání hlavu a balón zapadá do sítě. Stane se. Naše kluky to lehce rozhodí a soupeř toho využívá. Přebírá aktivitu a nám se už do konce 1. poločasu nepodařilo korigovat skóre. Jasně, nebyli jsme v této situaci a s touto skvělou partou kluků poprvé, ale derby má úplně jiné parametry a tabulkový rozdíl nebyl až tak patrný.

Do 2. poločasu jsme se s trenérem rozhodli pro tři změny a přeskupení řad. To se nám podařilo a od 1. minuty 2. poločasu nepouštíme soupeře k naší svatyni, až na jednu situaci, která je popsána dále. Přebíráme otěže utkání do svých rukou a kluci makají tak, jak jsme se domluvili před utkáním. Daří se nám kombinačně až po dvacítku, ale kvalitní zakončení ne a ne přijít. Tak, jak už to bývá v našem týmu U17 zvykem, kluci ročníku 2007 rozjíždějí kolotoč. Hráči ValMezu jsou pod větším tlakem, než v 1. poločase, a my máme velké množství standardních situací, které jak se následně ukázalo, byly ty rozhodující v tomto utkání. Náš kapitán Tom jde klasicky vzorem a v 65. minutě po rohovém kopu gólem po křížné střele na zadní tyč srovnává na 1:1. O pět minut později a opět po rohovém rohu se neohroženě vřítil do dvacky Davča a nekompromisně hlavou posouvá náš tým do vedení 2:1. O dvě minuty později přichází nepochopitelná situace, kdy nedohoda mezi našimi obránci a brankářem zajišťuje ValMezu srovnání na 2:2. Prostě se stalo. Soupeře stále mačkáme na jeho polovině, ale kvalita zakončení odrážela spíše snahu o to jít do trháku. V 89. minutě kopeme jeden z mnoha přímých kopů ve 2. poločase. Filda, jak je jeho zvykem, trefuje míč tak, že mu dává kosmickou rychlost a rotaci, kterou brankář soupeře vyráží jen před sebe. Kde se vzal, tu se vzal, stoper Honza se objevuje tváří v tvář brankáři ValMezu. Byl na správném místě a hlavně ve správnou chvíli. Pod Pecníkem propuká pravá a nefalšovaná radost a jdeme do vedení 3:2. Spálená kolena spojená s oslavou gólu v poslední minutě řádné hrací doby jdou bokem. Radost je obrovská! Tady přichází ta paralela s Hollywoodem a tzv. ŠTASTNÝM KONCEM pro nás. Byť se nastavuje nějaká ta minutka, soupeře jsme už udrželi v dostatečné vzdálenosti od naší branky.

Příští týden jedeme do Olomouce k velmi těžkému utkání, které nám snad vyjde ještě lépe než to dnešní.

Radomír Kapusta (trenér Valašské Meziříčí)

Zápas přinesl dobrou a vyrovnanou podívanou. V prvním poločase s mírnou převahou z naší strany, kdežto v druhém poločase nás Vsetín dokázal několikrát přitlačit před pokutové území a hrozil nebezpečnými centry do vápna. My jsme v prvním poločase šli do vedení po zakrouceném rohu Fárka do brány Vsetína. Naše hra byla rozvážná a rychlá a Glamoš na levé straně byl svými náběhy při chuti. Rozehrávka se nám dařila, ale před bránou soupeře jsme pár slibných šancí nedokázali proměnit v gól. Ve druhém poločase nás Vsetín zatlačil a vypracoval si několik nebezpečných šancí a rohů. Byly to rohy acentry, které nám dělaly problém a ze kterých jsme inkasovali dva góly, kdy jsme nebyli schopni zachytit náběh soupeře v pokutovém území. Šulák se tentokrát musel při zranění Dohnálka posunout na pozici středního útočníka, kde za celý zápas odběhal velké množství kilometrů. Jeden takový zdánlivě nenápadný pokus o napadání dopadl tak, že na malém vápně dokázal obrat obránce a brankáře o míč a lobem, který tečoval Glamoš jsme dopravili míč do brány. Výkon to ve druhém poločase nebyl úplně špatný, jenže oproti prvnímu poločasu nám chyběla lehce kvalita v poslední třetině hřiště a také Vsetín oproti prvnímu poločasu přidal na obrátkách. Bohužel jsme velmi naivně faulovali zhruba 25 metrů od brány v poslední minutě utkání a Vsetín i s trochou štěstí dorazil vypadlý míč po zákroku Sováka do brány. Prohra kluky po zápase velmi mrzela. Dřeli a šlo vidět, jak jim na zápase, jakožto vždycky záleželo. Takový ale je fotbal a v sobotu se těšíme na další utkání s Vítkovicemi.